Josef Čapek a 2. světová válka

Letos si připomínáme velké výročí konce válečného konfliktu, který zásadním způsobem ovlivnil osud naší civilizace. Nad zrůdnou nacistickou ideologií a vojenskou mašinérií se spojencům podařilo zvítězit. Válka zničila či poznamenala životy miliónů lidí. Mezi nimi i mnoha výjimečných uměleckých osobností. Podepsala se také na obrovských ztrátách pro českou kulturu. K těm největším patřil odchod národem milovaného malíře, spisovatele, grafika, ilustrátora, scénografa, typografa, výtvarného kritika a spisovatele Josefa Čapka, který zemřel na konci války v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Datum jeho úmrtí se dodnes nepodařilo zjistit.

Roudnická galerie připomene 30. dubna zakladatelskou osobnost českého moderního umění přednáškou literárního vědce Petra Mareše a filmem Ztracen 45 Josefa Císařovského, věnovaným nevšednímu příběhu jedné z nejvýznamnějších českých uměleckých rodin 20. století, do něhož nám dávají nahlédnout osobní a cestovní deníky ženy Josefa Čapka Jarmily Čapkové z let 1932–1938 a 1945–1947. Vystaví při té příležitosti také pozoruhodný obraz „Oheň“, který Josef Čapek namaloval jako protiválečný protest v roce 1939. Článek je věnován právě tomuto výjimečnému dílu ze sbírek galerie.

Josef Čapek zajížděl ve třicátých letech se svou rodinou a přáteli na prázdniny na slovenskou Oravu, kde prožíval okamžiky štěstí a pohody. Zážitky z kraje s dosud živou tradicí lidové kultury jej inspirovaly k tvorbě řady obrazů, z nichž některé pracují se strukturou ornamentu a „folklorní melodikou“, jiné však již mají charakter mytického podobenství, které začíná nabývat existenciální závažnosti spolu s tušením evropské katastrofy v době krize a blížící se války. Patří k nim například obraz „Dvě ženy se džbánky“ z Moravské galerie, na němž se z temného pozadí vynořují dvě protáhlé figury venkovanek, symbolizujících archaickou tradici dávných předků. Čapkovy obrazy se v druhé polovině třicátých let – jakoby ve vzpomínce na norského malíře Edvarda Muncha – „dramatizují“ a „těžknou“ dusnou předválečnou atmosférou, jak to ostatně naznačují již jejich názvy „Těžko“ či „Mrak“. Tato tendence vyvrcholila v dramatických cyklech „Oheň“ a „Touha“, na nichž se figura ženy z lidu v delacroixovském duchu převtěluje v symbol Matky vlasti v národních barvách burcující v patetickém gestu proti neblahému osudu země či tesknící po ztracené krajině domova. Čapek namaloval od podepsání mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září 1938 do svého zatčení gestapem v první den války 1. 9. 1939 na sedmdesát obrazů a asi tři sta kreseb náležejících do obou cyklů. Jeden z vynikajících obrazů z cyklu „Oheň“, který nese všechny charakteristické znaky Čapkovy mluvy s důrazem na kontrast měřítek, dramatičnost situace a expresivní malířské gesto, patří do sbírek roudnické galerie. Josef Čapek se již ze své strastiplné cesty po německých koncentračních táborech nevrátil.

Alena Potůčková

Příspěvek byl publikován v rubrice Galerie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>