Ohlédnutí za rokem 2014

Na začátku nového roku se sluší popřát vše nejlepší do nového roku a poděkovat za přízeň všem milým roudnickým návštěvníkům. Rádi jsme se s Vámi setkávali. Patří se však také poděkovat těm, kteří pomohli realizovat náročný program uplynulého období, ať již se na něm podíleli jako tvůrci z řad galerijního týmu či jako přizvaní hosté. A také všem spolupracujícím institucím a partnerům, bez jejichž pomoci bychom se neobešli.

Pestrý program pro všechny

V loňském roce jsme se snažili připravit pestrý program, který by oslovil co nejširší spektrum návštěvníků. Spolu s Otto Plachtem jsme se vypravili do vzdálené Amazonie a vstoupili „branou vnímání“ do jiných světů. Zážitky z výstavy umocnily filmy Alice Růžičkové a Viliama Poltikoviče, z nichž jsme se dozvěděli mnohé o životě v jihoamerické džungli i o tajemné rostlině Ayahuasce. Exotický program dotvořila Marie Imbrová přednáškou o afrických hračkách. Ve spolupráci s Nízkoprahovým zařízením Farní charity pro děti a mládež a Gymnáziem v Roudnici nad Labem jsme pozvali romského aktivistu, performera, pedagoga a režiséra Davida Tišera, jenž svým působivým vystoupením přesvědčil mladé publikum o potřebě tolerance a úcty k jiným kulturám. Výstavu Otto Plachta doprovodila ve foyer galerie komorní prezentace budyňského fotografa a básníka Lubomíra Fuxy Za světem III / Tušení přítomnosti.

Nejnáročnějším projektem loňského roku byla bezesporu výstava vynikajícího pedagoga a originálního sochaře Vratislava Karla Nováka, tvůrce známého Metronomu na pražské Letné. K naší velké lítosti se autor, jenž celý projekt pečlivě připravil, již samotného zahájení nedožil. Zastoupili jej jeho žena Ludmila Šikolová a kurátor výstavy Jan Červinka. Spolu s nimi jsme před galerii instalovali monumentální objekt Signál, do předsálí vitríny s drobnými mechanickými modely a do hlavního sálu pak velké, hlučně se pohybující absurdní „stroje“  s ironickými názvy, jako například Velké motovidlo. Na mechanické, interaktivní divadlo se světelnými efekty reagovaly s velkým nadšením zejména děti, které často ke hře strhly i své rodiče či prarodiče. Program výstavy doplnila přednáška známého aktivisty a ochránce plastik ve veřejném prostoru Pavla Karouse.

V období prázdnin jsme se jako obvykle vrátili k umění počátků moderny, které v různých osobních variantách vede dialog se Slavíčkovou kolekcí v úvodní části stálé expozice. Tentokrát jsme vybrali Jaroslava Panušku, malíře zahleděného do pravěké minulosti a do pohádkových vidin. Zejména děti na letním výtvarném táboře ocenily jeho fantazii, s níž ztvárnil plejádu vodníků, čarodějnic a dalších imaginárních bytostí.

Mánesův prapor Jednoty Říp a Koncert velkých Čechů

Z hlediska roudnické komunity byla patrně nejvýznamnějším počinem roku výstava Mánesův prapor Jednoty Říp v Roudnici nad Labem (150 let od jeho vzniku), jíž předcházela dlouhodobá příprava. Díky vstřícnosti sponzorů – JUDr. Emílii Bednářové, firmám Milos s. r. o., Meva a. s., Mark Distri s. r. o. a Státnímu fondu kultury se nám podařilo získat prostředky na restaurování vzácného, leč velmi poškozeného díla. Restaurátorský tým ve složení Kateřina Pittlová, Jarmila a David Frankovi uvedli prapor s originální rubovou malbou od Josefa Mánesa s českým lvem a lícovou kopií se sv. Jiřím od Jana Heřmana do vynikající kondice. Obě strany praporu byly adjustovány pod plexisklo do mohutných rámů a poté vystaveny nejprve v galerii, od podzimu pak díky vstřícnosti rodiny Lobkowiczů v reprezentační místnosti v sousedství kaple na roudnickém zámku. Paní Kateřina Pittlová seznámila roudnické publikum s náročným postupem restaurování na speciální přednášce. Uměleckohistorický exkurs přednesla autorka výstavy Šárka Leubnerová. Vyvrcholení celé výjimečné akce představoval Koncert velkých Čechů, jehož hlavním organizátorem byl náš stálý spolupracovník Vlastivědný spolek Říp v čele s předsedou MUDr. Ondřejem Krajníkem. V zářijovém odpoledni se sešli Bedřich Smetana (Václav Němec), Josef Mánes (Miroslav Divina), Klementina Kalašová (Jana Štěrbová), František Ondříček (Jakub Hejhal), Růžena a Františka Švagrovských (Eliška a Anežka Hejhalovy) a Martin Kalaš (Ondřej Krajník), aby nás uvedli do doby, kdy Roudnice byla skutečnou kulturní metropolí Podřipska. Koncertu se bohužel pro zranění nemohla zúčastnit paní Jitka Čechová. Nadšeným Roudničanům však vše později vynahradila samostatným recitálem, na němž přednesla po více než padesátileté přestávce v obnovené premiéře Sonátu g moll Bedřicha Smetany.

Pochmurnou atmosféru Panuškových obrazů vystřídala na podzim barevná féerie obrazů Stanislava Diviše. Vernisáž výstavy okořenilo vystoupení kapely Krásné nové stroje s frontmanem Stanislavem Divišem. Koloristu ze skupiny Tvrdohlavých doprovodil ve foyer mistr barevného dřevořezu František Hodonský, specialista na tajemnou krajinu lužních lesů v moravském Podyjí. Obě výstavy oslovily početné skupiny dětí, ať již těch, které do galerie přicházejí na dílny pořádané galerijní edukátorkou, nebo v režii roudnické ZUŠ. V loňském roce se k dětem přidali rovněž senioři z Univerzity třetího věku pod patronací Ústecké pedagogické fakulty, které k nám přivádí Jitka Kratochvílová. Ta je také hlavní spolupracovnicí při pořádání výtvarných dílen v rámci Galerijní noci. Její profesionality i zápalu si velmi ceníme, stejně jako spolupráce se souborem bicích nástrojů Marching z roudnické ZUŠ a s roudnickou kapelou Blueroom.

Rok české hudby

Na závěr roku jsme otevřeli dvě romantické výstavy. Ta první, Romantismus na severu Čech, se vztahuje ke klasickému období romantismu, ta druhá, Eugen Brikcius / Sluneční hodiny, pramení z romantické situace osamělého vězně, který v roce 1967 okénkem cely zadržení pozoroval kosmické jevy na obloze, aby pak svou ideu realizoval o tři roky později v otevřené krajině v Roztokách u Prahy. Šlo o první land artovou akci tohoto druhu v Čechách. Romantického ducha výstav podtrhl citlivým přednesem Chopinových Nocturn roudnický klavírista František Malý. Ten nebyl zdaleka jediným skvělým hudebním interpretem, kterého jsme vloni v galerii přivítali. Potěšila nás výborná spolupráce s Kulturními zařízeními Města Roudnice, díky níž jsme se mohli podílet na programu Roudnického hudebního jara. Pojali jsme jej v duchu Roku české hudby a akcentovali tvorbu hlavních protagonistů oslav. Mladý klavírista Jan Bartoš přednesl ve svém recitálu mimo jiné skladby Leoše Janáčka, ale také Miloslava Kabeláče, v kostele Narození Panny Marie vystoupili před velikonočními svátky díky vstřícnosti Římskokatolické farnosti Pražští pěvci se sbormistrem Stanislavem Mistrem. Jejich interpretace Dvořákova oratoria Stabat Mater byla mimořádnou událostí, stejně jako koncert Stamicova kvarteta s Janáčkovou a Smetanovou hudbou. Hudební program galerie obohatily rovněž dvě stálice roudnického nebe – paní Zora Křičková a sopranistka Jana Štěrbová, které si připravily recitál věnovaný romantické hudbě. Paní Zora kromě toho jako každý rok připravila novou sérii výchovných koncertů pro žáky roudnických škol.

Roudnická partnerství

Formát článku mi bohužel nedovoluje, abych se zmínila o všech aktivitách galerie a o všech formách spolupráce s roudnickými partnery. Přesto však nemohu některé opomenout. Velice nás těší tradiční festival sborového zpěvu s mezinárodní účastí Roudnické konsonance organizovaný v rámci Roudnického vinobraní sbormistry Zuzanou a Jiřím Zrzavých. Naší přízni se těší také obě básnická setkání, ať již to jarní, spojené s výstupem na Říp, které pořádá Milan Děžinský, nebo to podzimní, moderované Milošem Makovským z ústecké revue H_aluze. Obě setkání již několik let fungují jako magnet pro nové básnické tváře. Přijíždí jich do galerie čím dál tím víc. Doufáme, že se v našem programu natrvalo usadí podzimní Noc vědců, iniciovaná astrofyzikem Stanislavem Danišem, jemuž se podařilo sdružit do podnětné popularizace vědy tři roudnické partnery: Městskou knihovnu Ervína Špindlera, Podřipské muzeum a galerii. Ani v loňském roce jsme se neobešli bez účasti na Dnu architektury. Městský architekt Petr Janoš na něm uvedl práce svých studentů z liberecké fakulty architektury, kteří se věnovali pozoruhodným vizím rozvoje města Roudnice, tolik užitečným pro osvícené vedení města. Nemohu pominout ani našeho stálého spolupracovníka, restaurátora Jiřího Brodského, s nímž jsme se již poněkolikáté zabývali problematikou roudnického pivovaru. Vloni jsme přispěli velkou prezentací příkladů dobré praxe při revitalizaci průmyslových památek a konfrontovali ji s roudnickou situací. Jiří Brodský také přivedl do galerie archivářku Národní galerie v Praze Radku Tibitanzlovou, aby společně představili téměř detektivní příběh objevu nového obrazu Karla Škréty.

Na závěr mi dovolte, abych Vás ujistila, že i nadále budeme rozvíjet charakter galerie jako otevřené instituce a místa společenského setkávání lidí, kteří mají rádi kulturu, umění i přemýšlení o přírodě a o společnosti. Děkujeme Městu Roudnice za podporu, roudnické veřejnosti za zájem o naši činnost i všem partnerským institucím, pečujícím o rozkvět městské a regionální kultury, s nimiž chceme i nadále pěstovat přátelské vztahy.

Alena Potůčková
ředitelka galerie

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Galerie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>