Ohlédnutí za jubilejním rokem

Galerie moderního umění slavila celý loňský rok sté výročí svého založení. Zasvětila mu speciální výstavní program, který se hlásil k historii a tradici galerie, města i regionu Podřipska. Zahájili jsme jej v lednu výstavou „August Švagrovský a jeho sbírka“, jejíž autorkou byla bývalá ředitelka galerie Miroslava Hlaváčková. Výstava představila vůbec poprvé takřka celé historické jádro sbírky, jasnozřivě oceňující jedinečný přínos zakladatele českého moderního umění, malíře Antonína Slavíčka. Tento soubor také vytvořil základ následující výstavy „Antonín Slavíček 1870–1910“. Výstavu, reprízovanou poté v chebské galerii, navštívilo přes sedm tisíc zájemců. V jejím průběhu se v prostorách galerie uskutečnilo dvoudenní jednání Senátu Rady galerií ČR spojené s pracovním seminářem na příznačné téma „Sběratelé a mecenáši 20. století v Čechách a na Moravě“. Galerie vydala k výstavě katalog, v němž je poprvé reprodukována celá roudnická kolekce Slavíčkových děl. Zde je namístě připomenout velkorysou pomoc roudnické firmy Meva a. s. a akciové společnosti České přístavy, které přispěly na realizaci katalogu a výstavy.

V průběhu roku jsme se postupně přenesli k dalšímu velkému výročí galerie, jejíž novodobá existence se začala datovat otevřením rekonstruované zámecké jízdárny v roce 1965. Tento čin již souvisel s osobností druhého zakladatele galerie a jejího prvního ředitele, s Milošem Saxlem, který se mimo jiné zapsal do historie české kultury uspořádáním 1. mezinárodního malířského symposia Roudnice ´70. Galerie připravila ke čtyřicátému výročí této legendární akce přehlídku děl, jež jí darovali zúčastnění umělci ze šesti zemí. Souběžně s ní otevřela také výstavu nejnovějších prací jednoho z nich, velkého českého malíře s mezinárodním renomé Otakara Slavíka, který se po podpisu Charty 77 musel uchýlit spolu se svou ženou do vídeňského exilu. Do Roudnice se vrátil po čtyřiceti letech, byl tady šťastný, jak dokázala jeho účast na vernisáži i na vzpomínkové besedě o symposiu. Oslavy však neprovázely jen radostné události. Otakar Slavík k našemu velkému zármutku zemřel ve Vídni nedlouho po skončení výstavy dne 3. listopadu 2010.

Následovaly dvě komorní výstavy roudnických rodáků, uznávaného fotografa Miroslava Machotky a malířky a dlouholeté pedagožky Základní umělecké školy Olgy Vaicové, která otevřela cestu k výtvarnému umění několika generacím zdejších dětí. Ani další expozice neopustila teritorium Roudnice. V našem programu, zaměřeném na „genia loci“, jsme samozřejmě nemohli pominout roudnický umělecký rod Brodských, zvláště když mnohokrát osvědčil úzký vztah ke galerii, a to v dobách šťastných i zlých. Je třeba stále připomínat velkorysost architekta Jiřího Brodského, který nechal v první polovině šedesátých let osadit portál z bývalého domu Antonia Porty, do ostění vstupu do galerie. Jeho tři děti, významná česká autorka tapiserií Eva Brodská, restaurátor Jiří Brodský a fotograf Jan Brodský pokračují v tomto vstřícném duchu a stále s galerií spolupracují, ať už na poli péče o sbírkový fond galerie či grafických úprav katalogů a tiskovin. Výstava se však zaměřila na volnou tvorbu všech tří autorů.

Restaurátoři Jiří  Brodský a Petr Bareš stáli také za přípravou zlatého hřebu celoročních oslav, za nějž lze označit aktuální výstavu Pašijového cyklu z roku 1522 od saského malíře Hanse Hesseho, zapůjčeného díky vstřícnosti administrátora roudnické farnosti patera Karla Kočího z kostela Narození Panny Marie. Zasvěcenou studii do katalogu napsal roudnický rodák prof. Jan Royt, vedoucí Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze, náš přední odborník na středověkou malbu. Výstavu bychom však nemohli realizovat bez pomoci roudnické firmy Milos s. r. o., která zdarma navrhla a sestavila unikátní moderní konstrukci pro zavěšení všech dvanácti deskových maleb.

Za symbolické zakončení oslav lze považovat provokativní projekt Říp mladé umělkyně Mariany Alasseur, která se vyslovuje nejen k přítomnosti magické a památné hory, v jejíž bezprostřední blízkosti v obci Mnetěš žije, ale také k opomíjené roli kultury v naší současné společnosti. V její ironické vizi, poukazující ke slavné obrozenecké tradici, se hora proměnila v popelnici na tříděný odpad, potaženou českou vlajkou, již obklopuje „zeď nářků“. Zde si může každý návštěvník po svém postesknout na problém ztráty či ohrožení v oblasti kultury v posledních letech.

Výstavní aktivity galerie doprovází celé spektrum programů, zaměřených na různé skupiny návštěvníků. Tou nejdůležitější z nich jsou děti a mládež, jimž se soustavně a ve vazbě na výstavní program věnuje po celý rok náš Dětský ateliér. Spektrum programů dále rozšiřují odborné přednášky.

V galerii mají již tradičně své nezastupitelné místo koncerty vážné hudby. K vrcholům loňské hudební sezóny patřily Nešpory Claudia Monteverdiho, jejichž provedení v kostele Narození Panny Marie řídil sbormistr a dirigent Michael Pospíšil, a vánoční koncert Scholy Gregoriany Pragensis před jedinečnou „kulisou“ středověkých obrazů ve výstavním sále galerie. Pokračovali jsme i v rozvíjení relativně nové tradice filmových promítání. Programové skladby a úvodního slova se ujal náš stálý spolupracovník, historik a teoretik filmu Marek Lutka.           

Pod pojmem galerie se však neskrývá jenom výstavní a další doprovodná činnost. Její hlavní hodnotu představuje samotná sbírka. O to, že se i nadále, v době nedostatku financí na nové akvizice, může rozšiřovat a navazovat tak na skvělou tradici, se v loňském roce zasloužili především naši novodobí donátoři Otakar Slavík, Miroslav Machotka, Jiří Brodský, Eva Brodská a Mariana Alasseur. S několika jejich díly se můžete setkat v opakovaně inovované „stálé“ expozici.

            Na závěr mi dovolte, abych poděkovala všem, kteří podpořili celoroční projekt oslav třetí nejstarší veřejné sbírkotvorné instituce u nás, na jejíž existenci může být Roudnice právem hrdá. Velkou zásluhu na propagaci má mediální partnerství stanice Českého rozhlasu 3 Vltava a její pořad Mozaika, v němž vedl redaktor Karel Oujezdský pravidelné rozhovory s autory a vystavujícími umělci. Oceňujeme pomoc všech spolupracovníků, stejně jako si vážíme našich nejbližších roudnických partnerů, k nimž patří především Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, Městská knihovna Ervína Špindlera, Vlastivědný spolek Říp, jakož i Římskokatolická farnost v Roudnici nad Labem. Naše poděkování si zaslouží rovněž Fojtův komorní sbor, Farní charita, Fakulta umění a designu UJEP v Ústí nad Labem či další spolupořadatelé naší úspěšné jubilejní galerijní noci a samozřejmě všichni roudničtí umělci, kteří se podíleli na vernisážových či doprovodných programech výstav. Jejich výčet by byl dlouhý, ráda bych alespoň vyzdvihla přínos našich stálých spolupracovníků a přátel galerie paní Zory Křičkové, paní Jitky Čechové, pana Františka Malého a Klárova kvarteta.

            Na závěr bych ráda poděkovala všem kolegům z galerijního týmu. Před ním také stojí další práce na výstavách a ostatních akcích roku 2011. Slibujeme Vám v něm další zajímavé projekty a plno překvapení.

                                                                                  Alena Potůčková, ředitelka galerie

Příspěvek byl publikován v rubrice Galerie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>