Ohlédnutí za rokem 2012

S přáním do nového roku se obvykle ohlížíme za tím minulým. Taková bilance nám pomáhá reflektovat vykonanou práci a formulovat nový program. Je to také příležitost k poděkování našim partnerům a spolupracovníkům, bez nichž si naši činnost neumíme představit.

Začátek  roku se nesl ve jménu spolupráce regionálních galerií sdružených v Radě galerií ČR. Ve výstavním prostoru se představila kolekce českého umění šedesátých let z Galerie výtvarného umění v Ostravě, která posloužila jako zajímavé téma konfrontace se sbírkou roudnickou. O dílech obou kolekcí pojednávala doprovodná přednáška Mahuleny Nešlehové. Součinnost obou galerií pokračovala i na konci roku, kdy nám tato významná instituce zapůjčila do stálé expozice dvě vynikající sochařská díla: Pubertu Jana Štursy (1905), která vytvořila zajímavý pandán ke Slavíčkovu malířskému mistrovství, a bustu Dona Quijota (1911–1912) Otto Gutfreunda, pointující kolekci kubistických portrétů. Jen díky vzájemné nezištné výpomoci regionálních galerií lze vytvářet výstavní projekty postavené na bohatství sbírkových fondů reprezentujících národní kulturní dědictví. Ostatně naše galerie zase ráda zapůjčila své skvosty na úspěšné ostravské projekty Sváry zření a Černá slunce, stejně jako na retrospektivní výstavu Jana Zrzavého. Vstřícnosti větší a rozsahem sbírek bohatší instituce si velmi vážíme.

Do jiných spřátelených institucí jsme dvakrát vyvezli reprezentativní část sbírky Augusta Švagrovského. V únoru končila výstava, kterou připravila bývalá ředitelka roudnické galerie Miroslava Hlaváčková, v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, v březnu až květnu zdobila stěny Muzea Kroměřížska. V obou městech vzbudil příkladný život roudnického mecenáše, stejně jako sbírka, již s jasnozřivou intuicí na začátku 20. století vytvořil, zaslouženou odezvu. K této době a k Podřipsku se vázal i nejvýznamnější projekt naší letní sezóny: výstava malíře Miloše Jiránka, který pocházel z nedalekého Lužce a často pobýval u svého strýce v blízkých Mlčechvostech. Vedle uměleckých kvalit a pozoruhodného teoretického díla byla pro Roudnici významná též skutečnost, že Miloš Jiránek nepřímo inicioval vznik slavné slavíčkovské kolekce. Vždyť to byl právě on, kdo v roce 1903 seznámil Augusta Švagrovského s Antonínem Slavíčkem a stál u zrodu jejich dlouholetého přátelství. Autorem výstavy, kterou jsme spolupořádali s Galerií výtvarného umění v Chebu, byl Tomáš Winter z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.

S regionem Podřipska byla spojena i naše první virtuální výstava na webu galerie, která představila černobílé panoramatické snímky krajiny Středohoří od roudnického fotografa Vladimíra Pokorného (*1923). Ke geniu loci se vázal také projekt, jenž se symbolicky navracel do roku 1976, kdy v roudnické galerii vystavoval na jedné z posledních přehlídek mistr Josef Sudek. Spolu s teoretičkou Annou Fárovou, která výstavu zahajovala, přijel tehdy i americký novinář a fotograf Charles Sawyer. Po 36 letech se do galerie vrátil, tentokrát již jako autor černobílých fotografií Josefa Sudka a dalších hrdinů tehdejší akce, ale i osobností disidentů, s nimiž v sedmdesátých letech natáčel rozhovory pro americké noviny. Při vernisáži se představil v třetí roli jako vynikající bluesový hráč na foukací harmoniku. Nemůžeme však pominout ani další výstavu, která zapadla do roudnického kontextu. Byla jí komorní prezentace souboru děl Jana Křížka, který galerii věnovala v letech 2000–2001 jeho žena paní Jiřina Křížková. Galerie tak v rámci cyklu Pohledy do sbírek připomněla, v čem spočívala Síla znaku inspirovaného archaickým a mimoevropským uměním tohoto originálního tvůrce, který ve čtyřicátých letech odešel z Československa do Francie a po úspěšných pařížských začátcích přesídlil na samotu na francouzském venkově. O atmosféře místa nadaného magií tohoto nevšedního lidského osudu vypovídal poetický dokument Martina Řezníčka Sochy a včely uvedený v rámci filmového večera i následná beseda s Annou Pravdovou a Jaromírem Zeminou, kteří bydliště Křížkových ve Francii navštívili. Jaromír Zemina byl rovněž jedním z hlavních protagonistů večera věnovaného jeho nové knize Via artis, via vitae (Praha, Torst 2011) a životnímu jubileu roudnické autorky tapiserií Evy Brodské. Hosté si mohli při té příležitosti prohlédnout nový gobelín Zahrada spolu s drobnými přípravnými studiemi. Na závěr roku jsme otevřeli komorní výstavu jednoho obrazu pod názvem Otazníky kolem mariánského obrazu z kostela Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem spojenou s besedou s restaurátorem Jiřím Brodským a archivářem Petrem Kopičkou, na níž se formulovaly hypotézy týkající se původu obrazu, jeho autorství a slohového zařazení.

Nejen poučení milovníci hudby si mohli v rámci Roudnického hudebního jara vyslechnout lahůdku – Koncert pro sbor na slova sv. Řehoře z Nareka od Alfreda Schnittkeho (1984–1985) v provedení Pražských pěvců pod vedením Stanislava Mistra. Uvedli jsme jej ve spolupráci s Římskokatolickou farností a Kulturními zařízeními města v kostele Narození Panny Marie.  Výjimečné hudební události předcházel jiný ojedinělý zážitek. 6. března jsme vernisážovým koncertem Vlachova kvarteta, slavícím třicetileté jubileum, otevřeli výstavu malířky Jitky Válové, která se k naší velké lítosti již nedožila prezentace svého velkorysého daru roudnické galerii. Připomněli jsme jej výběrem pastelů lilií z konce umělecké dráhy. Brilantně provedený Janáčkův Smyčcový kvartet č. I z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty jako by promlouval k duši velké milovnice Janáčkovy vášnivé hudby. K Jitce Válové se nepřímo vázala i letní výstava Dagmar Šubrtové, která Jitce Válové na sklonku života často dělala společnost a přinášela jí radost v mezigeneračních rozmluvách o životě i umění. Mladá autorka, která žije a tvoří v průmyslovém prostředí Kladna, jímž se zabývá též prostřednictvím organizátorské a teoretické práce v rámci projektu Industriální stopy, představila v prezentaci Ve vrstvách křehké kresby a „nálezy“ Venuší z kamenného uhlí. Jedna z nich, kterou galerii věnovala, nyní zdobí stálou expozici.

V dubnu jsme zahájili sérii výstav, jejichž společným jmenovatelem byla reakce na specifický prostor barokní jízdárny roudnické galerie. Nejprve se tu pod příznačným názvem Ukryto před světem představil téměř zapomenutý sochař Stanislav Malý, který tvoří v ústraní vesnice Vysoká nedaleko Litomyšle. Z jeho usedlosti, „prorostlé“ plastikami z topolového dřeva, jsme část přenesli do nového útočiště a nechali je souznít s barokní architekturou. Ještě radikálněji postupoval mezinárodně uznávaný tvůrce instalací Ivan Kafka, který jízdárně „ušil na míru“ monumentální „dýchající“ instalaci z červenobílé výstražné pásky, která vybíhajícími paprsky zasahovala pod klenbou nad stálou expozici. Autor tak vedle metafory Míry snesitelnosti naší existence vzdával hold svým předchůdcům a světu umění. O svém pozoruhodném díle proslovil v galerii přednášku spojenou s promítáním ukázek z dosavadní umělecké dráhy. Experiment s místem pak završila trojice mladých autorů svázaných s pražskou vysočanskou galerií Trafačka. Jan Kaláb prolomil svou monumentální malbou na čelní stěně galerie cestu do vzdálených virtuálních prostorů. Na futuristické vlně se nesla i díla jeho kolegů: Jakuba Nepraše, jenž situoval do temné komory zvukově a světelně kinetický objekt připomínající mentální krajinu budoucí civilizace, a Michala Cimaly s jeho groteskními, tvarově dokonalými sci-fi objekty a hudebními nástroji.

Nejen o Roudnici

Tematice Roudnice se věnovaly dvě architektonické vycházky. Ta první, jarní se zabývala industriálními památkami, ta druhá, která se konala v rámci celostátní akce Den architektury na podzim, se zaměřila na sídlištní výstavbu. Uspořádali je kurátor galerie Miroslav Divina a městský architekt Petr Janoš. V jarním a podzimním cyklu se po roce opakovala i dvě básnická setkání. Tradiční červnový výstup na Říp zorganizoval roudnický básník Milan Děžinský. V následném autorském čtení v galerii se vedle řady dalších mladých literátů představil i čerstvý laureát ceny Magnesia Litera, děčínský básník Radek Fridrich. Pořadatelem podzimního setkání byla ústecká revue H_aluze a její redaktor Miloš Makovský. Do severních Čech jsme zamířili i v rámci spolupráce s ústeckou Fakultou umění a designu UJEP. V cyklu Severní okruh se konal letní Plenér ateliéru interaktivních médií na vodním hradě v Budyni nad Ohří, na podzim k nám v mobilním kontejneru zavítala studentská Move Gallery s kurátorským projektem Martiny Calajové a Martina Kukačky zabývajícím se Osobní krajinou na klíšské zahrádce amatérského sochaře Ladislava Maška. Studentské aktivity, spojené s početnou návštěvou mladého publika, vnesly do galerijního života nové impulsy a nápady.

Jako každý rok, i vloni nás těšila spolupráce s roudnickou Základní uměleckou školou, která v galerii vystavila nejnovější výtvarné práce svých žáků a účastnila se hudebních vystoupení. Pedagogové výtvarného oboru se dětem věnovali přímo v galerii na řadě dílen. Jitka Kratochvílová, která působí také jako asistentka na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem, zorganizovala se studenty rovněž workshopy v rámci Galerijní noci a vloni poprvé také interaktivní projekt Integrajam, do nějž se zapojili roudničtí senioři, školní zařízení, rodiny s dětmi a handicapovaní. Pro předškolní děti jsme na závěr roku pozvali Teátr Víti Marčíka s půvabným vánočním příběhem a pro klienty Domova seniorů jsme začali pořádat speciální výtvarné dílny. Pražské Studio OÁZA přivezlo opět po roce do galerie divadelní představení, které s herci s mentálním postižením připravili Kateřina Tichá a Pavel Soper. Tentokrát to byla groteskní scénická koláž z textů D. Charmse a S. Leacocka CIRCUS AD ABSURDUM. Své tradiční místo zaujaly v programu galerie výchovné koncerty paní Zory Křičkové, klavíristky a dlouholeté pedagožky roudnické ZUŠ, která se tentokrát slovem i hrou zabývala obdobím romantismu. Spolupracovali jsme také s roudnickým gymnáziem, jehož studenti navštívili přednášku prof. Milana Petruska o české společnosti šedesátých let. Spolu s knihovnou Ervína Špindlera jsme pozvali do galerie rozhlasovou režisérku Hanu Kofránkovou a mladého klavíristu Lukáše Klánského s poutavým programem o Boženě Němcové. Studenti a pedagogové rovněž se zájmem sledovali mezinárodně oceňovaný film mladého slovinského režiséra Olma Omerzu Příliš mladá noc. V rámci filmových večerů jsme uvedli také úspěšné dokumenty Josefa Císařovského a Martina Marečka. Především mladému publiku byla zasvěcena Galerijní noc spojená s účastí roudnických skupin Benga čhaja, Mimo realitu a Kombajn boys. Závěr patřil pražské formaci Vložte kočku. Také vernisáž výstavy Dagmar Šubrtové ozdobená vystoupením Dekadent Fabrik přilákala mladé milovníky experimentální hudby.

Na pěveckém setkání Roudnické konsonance v GMU uvítal Fojtův komorní sbor několik partnerských souborů z Čech i ze zahraničí. Nesmíme zapomenout ani na předávání cen dobrovolníkům z Podřipska, které se již podruhé uskutečnilo v prostorách galerie. K naší radosti byla nominována i Jaroslava Michalcová, kurátorka práce s veřejností Galerie moderního umění. Doufáme, že držitelé Křesadel i jejich přátelé a rodiny budou na slavnostní večer rádi vzpomínat. Za jeden z vrcholů roudnické spolupráce lze označit komponovaný program k poctě operní pěvkyni Klementině Kalašové (9. 9. 1850 Horní Beřkovice – 13. 6. 1889 Bahia), která vyrůstala na Podřipsku a proslavila se na světových operních scénách. Připravili jej předseda Vlastivědného spolku Říp, MUDr. Ondřej Krajník a sopranistka Jana Štěrbová. Tato dvojice se pak s nemenším úspěchem představila ještě na adventním koncertě v zámecké kapli, jehož tématem byla hudba na lobkowiczkém panství. Roudnické publikum se znovu utvrdilo v přesvědčení, že v Janě Štěrbové našlo „svou“ novou Klementinu Kalašovou. Bohatý rok jsme slavnostně zakončili vánočním koncertem souboru Musica Bohemica.

Své činnosti bychom se nemohli věnovat bez podpory zřizovatele, jímž je Ústecký kraj, grantů Ministerstva kultury a Města Roudnice, stejně jako příspěvků firem Meva, a.s. a Technicom, s.r.o. a nadačního fondu Kalich. Děkujeme jim, stejně jako roudnické veřejnosti za zájem o naši činnost i všem partnerským institucím, pečujícím o rozkvět městské a regionální kultury, s nimiž chceme pěstovat přátelské vztahy. Ráda bych Vás ujistila, že i nadále budeme rozvíjet charakter galerie jako otevřené instituce a místa společenského setkávání lidí, kteří mají rádi kulturu, umění i přemýšlení o přírodě a o společnosti.

Alena Potůčková

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Galerie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>