S Petrou Mazáčovou o přípravě výstav

Muzea a galerie prezentují svoji činnost prostřednictvím expozic a výstav. Zatímco expozice ukazují především reprezentativní výběr ze sbírek, témata krátkodobých výstav mohou být mnohem volnější. Jak vznikají, to přibližuje rozhovor s Petrou Mazáčovou, kurátorkou roudnické galerie.

1)Jako kurátorka máte možnost vybírat témata pro budoucí výstavy. Podle čeho se rozhodujete, co do programu zařadit?

Výstavní koncepce je od samého počátku galerie založena na komunikaci jednotlivých výstavních počinů, ať již je komunikací myšleno jejich souznění či naopak antagonismus. Bývalá paní ředitelka Potůčková, od níž jsem měla tu čest toho hodně odkoukat, vždy dbala na to, aby byl výstavní plán co možná nejpestřejší. Prostě aby se k nám návštěvníci, i ti dlouholetí (řekněme tedy již přátelé galerie) stále rádi vraceli. Celá koncepce nezáleží jen na mém osobním vkusu, o výstavách se rozhodujeme v týmu spolu s ředitelem Miroslavem Divinou a kolegyní kurátorkou Magdalenou Deverovou a snažíme se najít optimální vyvážení výstav tak, abychom vyhověli všem věkovým skupinám.

2) Člověk by mohl mít pocit, že výstava vzniká až během instalace. Určitě jsou však činnosti, které je potřeba dělat déle dopředu. Co vše taková příprava vyžaduje?

Opravdu poctivá příprava výstavy je časově velmi náročná. V menších galeriích se výstavní plán dělá vždy rok dopředu. Naše galerie navíc nespoléhá pouze na finanční příspěvky od zřizovatele, ale každoročně žádá a finanční podporu výstavních projektů od Ministerstva kultury, přičemž k žádosti dokládáme propracovaný výstavní program s anotacemi k jednotlivým projektům. Předběžná jednání s vystavujícími jsou samozřejmostí, takže se někdy může stát, že při chystání jedné výstavy již komunikujete s umělcem vystavujícím příští rok. Nepříjemným bodem chystání výstav je agenda – smlouvy a pojistky nemá rád asi nikdo. Součástí instalace jsou také svozy uměleckých děl, kterým ovšem opět sekundují odvozy děl z výstavy předešlé. I v tomto případě je potřeba vše správně naplánovat aby nedocházelo k časovému presu. A nakonec katalog, který je pro kurátory i umělce spíše takovou odměnou za celý ten stres okolo, i ten nám dá při vzniku pořádně zabrat, i když máme výbornou grafičku.

3) Kde díla pro výstavy získáváte? Půjčují vám je sami umělci, nebo spíše sběratelé?

To záleží na charakteru výstavy. Pokud umělec žije, máme většinu děl půjčených od něj, případně od jeho známých, ale někdy je potřeba zvlášť důležité dílo vypůjčit z některé z galerií. U zesnulých umělců spoléháme na rodinný okruh, galerie a také na sběratele.

4) Jaká tvorba nebo jaké médium výtvarného umění je Vám osobně nejbližší?

Nad tím jsem již mnohokrát uvažovala a vždy jsem dospěla ke zjištění, že vlastně nevím. Na škole jsem se zabývala středověkým řemeslem a dělala jsem takové revize archeologických nálezů „předmětů s přidanou kulturně společenskou hodnotou“ z pohledu historika umění. Tak například vznikla knížka Opasek jako symbol a součást středověkého oděvu. A ona přidaná hodnota je pro mě asi nejdůležitější ve všem, tedy i v umění. Umělecké dílo neberu jen jako krásný obraz či sochu, ale snažím se v něm hledat také nějaké sdělení. Možná proto mne baví práce s žijícími umělci, kdy s nimi mohu probrat jak je co v jakém díle myšleno, nebo jak to vnímám já. Pro mě osobně je hodně důležité, aby výstava nebyla pro diváky jen estetickým zážitkem, ale aby jim také dala nové podněty k přemýšlení. Nějakou dobu jsem pracovala jako edukátorka v Galerii Klatovy/Klenová a snažila jsem se pochopit, jak umění vnímají běžní návštěvníci či studenti a nějak jim to umění zprostředkovat. Postup a nástroje byly vždy trochu jiné, jediné, co jsem opakovala stále dokola, bylo, že umění by člověka mělo vést hlavně k toleranci a k zamyšlení než se vyřkne impulzivní odsudek že „je to blbost“.

5) Je výstavní dramaturgie roudnické galerie nějak specifická? Odlišuje se něčím od jiných institucí v regionálním kontextu?

Region má ve výstavním programu určitě výsadní postavení. Já to ale zase vnímám trochu jinak. Samozřejmě že je pro nás velmi důležité vystavovat umělce spjaté s Ústeckým krajem, na druhou stranu dbáme o kulturu regionu i tak, že se místním snažíme zprostředkovat umění a umělce, za kterými by museli jezdit do velkých galerií. A také se snažíme sem tam vystavovat umělce mladší a střední generace, kteří mají jiný pohled na svět. Sama pocházím z menšího města a vím, jak těžko je někdy kolektivem přijímaný někdo zvenčí, na druhou stranu zkušenosti získáváme konfrontací, nikoli pohybem po důvěrně známém území…

Příspěvek byl publikován v rubrice Galerie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>