Pozvánka na nové výstavy

Cyklus Počátky moderny uvádí na scénu umělce z přelomu 19. a 20. století. Představili se tu již například František Kaván, Jaroslav Panuška, Otakar Nejedlý, nejnověji Antonín Hudeček. Galerie tak umožňuje vést pomyslný dialog mezi tvorbou Antonína Slavíčka, zastoupenou početnou kolekcí v úvodu stálé expozice, a uměním jeho souputníků. V tomto roce se v rámci cyklu bude poprvé prezentovat sochařská tvorba. Pod názvem jednoho z vrcholných děl Jana Štursy (1880 v Novém Městě na Moravě – 1925 v Praze) – ženského aktu z roku 1918 – bude uveden reprezentativní průřez dílem zakladatelské osobnosti českého sochařství 20. století. Stane se tak díky spolupráci s Horáckou galerií v Novém Městě na Moravě a s Národní galerií v Praze. Vedle soch se představí výběr unikátních fotografií Tibora Hontyho s detaily Štursových soch. Návštěvníci se setkají se stěžejními díly reflektujícími dobové nálady od melancholie přelomu století s ozvuky secese, přes vitalismus a okouzlení primitivismem, traumatizující prožitky první světové války i oslavu nabyté svobody a vzniku samostatné Československé republiky až po krutou osobní tragédii vedoucí k sochařovu dobrovolnému odchodu ze života. Prostory roudnické galerie tak budou sdílet dvě zakladatelské osobnosti malířství a sochařství Antonín Slavíček a Jan Štursa. Oběma osud předčasně ukončil životní dráhu a uměleckou tvorbu, přesto jejich dílo dodnes neztratilo nic na své sugestivní výpovědi a aktuálnosti. Výstavu „Jan Štursa / Dar nebes a země“, již autorsky zpracoval Josef Chalupa, ředitel Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, si budete moci prohlédnout až do 10. září.

Ve foyer galerie ji do 3. září doprovodí výstava „Otakar Slavík / Těla“, kterou připravila Duňa Slavíková. Představí výjimečný soubor prací na papíře z osmdesátých a devadesátých let 20. století, jež vznikly během autorova nuceného exilu ve Vídni. Plasticky zpracované, bravurní figurální kresby poukazují ještě výrazněji, než je tomu v malířském díle, na symbiózu umělcova sochařského základu s malířstvím. Figura se stala základním námětovým elementem tvorby, ve které Otakar Slavík (1931–2010) stále zvažoval vztahy mezi tématem a jednotlivými zobrazovanými prvky pomocí barev. Stejně jako v malbě řešil i v  kresbě otázky týkající se barvy samotné, otázky tělesnosti a prostoru. Kresby voskovým pastelem, akrylem a smíšenými technikami nejsou anatomickými studiemi, přestože jasně poukazují na to, co všechno umělec, jenž vystudoval podobně jako Jan Štursa hořickou kamenosochařskou školu, o figuře ví. Silné vnitřní napětí těl, jejich emocionální cítění, se „prodírá“ barevnými znaky až na povrch kompozice. Centrální téma plastické figury umístěné v neurčitém prázdném prostoru vystihuje s jistotou zkušenost lidského těla, jak v jejím osamění, tak v lyrickém spočinutí i vitálním vzepětí. Expozice znovu připomene mimořádnou uměleckou osobnost evropského významu, již spojuje s Galerií moderního umění dlouhá historie započatá účastí na „1. mezinárodním malířském symposiu Roudnice´70“, které uzavřelo nadějnou kapitolu šedesátých let v životě Otakara Slavíka i roudnické galerie. Obě výstavy zahájíme 29. června netradiční vernisáží s hudebně tanečním programem v choreografii Markéty Jandové.

Alena Potůčková ve spolupráci s Josefem Chalupou a Duňou Slavíkovou

Příspěvek byl publikován v rubrice Galerie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>