Pohlazení hudbou

Ve čtvrtek 27.10.2016 pořádala Galerie moderního umění v Roudnici koncert Dušana Holého (ČR/NL) a Matthiase Naegele ( USA/NL).

Úvodní skladba Franze Schuberta Sonáta a-moll pro Arpegionne a klavír přesvědčila posluchače, že je čeká nevšední zážitek. Oba umělci nechali naplno rozeznít líbivé melodické motivy vycházející z písňové tvorby tohoto raně romantického skladatele. Hudební projev byl zvukově zajímavější, neboť jsme mohli slyšet violoncello pocházející z Benátek ze 17. století.

Dušan Holý (*1983) pochází z rodiny moravských bardů lidové písně, bratrů Dušana a Luboše Holého. Ti v brněnském rozhlase spolupracovali s hudebním redaktorem a skladatelem Jaromírem Nečasem. Dušan Holý vybral pro roudnické publikum nedávno objevenou skladbu tohoto skladatele Sluneční hodiny – Lyrická suita o pěti částech pro klavír.

Posluchač se tak mohl seznámit s moderními skladatelskými postupy inspirovanými folklórem i vlivem tvorby Janáčka či Martinů. Skladba Dmitrije Šostakoviče Sonáta d-moll pro violoncello a klavír, op. 40 mne uchvátila. Energie a síla projevu subtilního klavírního interpreta a zajímavé provedení moderní skladby na historické violoncello byly pro posluchače nevšedním zážitkem.

Volný výběr z klavírního díla Bedřicha Smetany, jenž Dušan Holý zařadil v závěru koncertu, byl hudebním pohlazením. Interpret, který začal výukou klavíru v pěti letech, vystudoval Pražskou konzervatoř, je laureátem mnoha soutěží, ale přesto nebyl natřikrát přijat na Pražskou HAMU, odešel do zahraničí. A právě vzdálenost od rodné vlasti a ,,přemýšlení o jediné melodii, jednom akordu, snad i jednom jediném tónu jako o středobodu vesmíru“, jak sám říká, jsou cítit i v jeho interpretaci velmi známých skladeb jako např. Přívětivá krajina, Salonní polka nebo Vzpomínka.

Koncert korunoval přídavek Labuť od Camille Saint Saense. Nostalgická nálada závěru koncertu byla odlehčena úpravou Bugatti stepu Jaroslava Ježka Dušanem Holým pro
violoncello a klavír.

Vizuálně i umělecky se oba interpreti krásně doplňovali. I nezasvěcený posluchač mohl lehce vypozorovat emocionální napětí a vzrušenost v projevu klavíristy a protikladný klid a porozumění souhry ve hře violoncellisty. Oba na mne působili jako zajímavá harmonická dvojice, kterou právě protikladné umělecké vyjadřování tolik pojí. Dalo by se konstatovat, že čtvrteční koncert byl hudebním jing – jangem v roudnické galerii.

Zuzana Zrzavá

Příspěvek byl publikován v rubrice Galerie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>