Pohledy do sbírek Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Milí čtenáři, rádi bychom Vás v průběhu tohoto roku postupně seznamovali se skvosty ze sbírek roudnické galerie. Prostřednictvím jejich charakteristik bychom Vám chtěli ozřejmit jedinečnou skladbu kolekce moderního umění a definovat, v čem spočívá její aktuální poslání. Nemůže začít jinak, než obrazem Antonína Slavíčka (16. 5. 1870 Praha – 1. 2. 1910 Praha) Vítr z roku 1900.

Na počátku 20. století vytvořil roudnický sběratel a mecenáš August Švagrovský svým velkorysým darem základy sbírky dnešní Galerie moderního umění. V souboru, čítajícím na 250 děl, vynikal svou kvalitou konvolut šedesáti obrazů Antonína Slavíčka. Jejich část dodnes tvoří hlavní divácký magnet vstupního prostoru stálé expozice Galerie moderního umění.  V kolekci je několik velkých obrazů, které zaujímají důležité postavení v rámci celé Slavíčkovy tvorby, a pak také početná série drobných formátů s chvatně malovanými venkovskými a městskými scenériemi. Švagrovský se se Slavíčkem seznámil v roce 1903 díky Miloši Jiránkovi. Oba muži uzavřeli dlouhotrvající přátelství, v němž byl Švagrovský Slavíčkovi rádcem a podporovatelem. Uplatnil tak mimo jiné vytříbený cit pro tehdejší nejaktuálnější, moderní trendy, jejichž protagonisty byli mladí umělci. Vždyť Slavíčkovi bylo v roce 1903 pouhých 33 let. Prvním obrazem, který mecenáš od malíře získal do své sbírky, byl Vítr z roku 1900.

Podivuhodný, osamocený obraz je odraznou deskou malířova výbušného
temperamentu. Po ploše obrazu stékají nánosy barvy. Dynamická kompozice se zakřiveným, ubíhajícím prostorem (ne nepodobným dramatické Zahradní zdi z téhož roku z Národní galerie v Praze), ostrými přechody barev a podložkou bičovanou štětcem svědčí o malířově rozháraném duševním rozpoložení. Krajinný výhled se tu stává odrazem autorova momentálního psychického stavu. Obraz patří zároveň k prvním Slavíčkovým dílům, v nichž se krajina, podobně jako v o něco ranějším Červnovém dni, proměňuje z interiérového pojetí v otevřené. Možná poprvé se tu objevuje Slavíčkovo typické dramatické nebe s mraky
plujícími po blankytu, které inspirovalo tolik následovníků.
Ve výjimečném obraze se původní, impresionistická východiska obohacují o postupy spontánní, expresivní malby a předznamenávají další vývoj českého moderního umění.

Alena Potůčková, ředitelka galerie

Příspěvek byl publikován v rubrice Galerie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>